Praha vlastně není nic víc, než jedná velká imprese. To
slovo jsem prostě musel použít! Šlo by napsat, že Praha hraje na dojem,
chvilkové poblouznění nebo náhlý pocit. Ale imprese, to intelektuálně znějící
slovíčko, jak kdyby právě přistálo z nějaké kavárny okolo Ostrovní, kde se
v dýmu levných cigár zjevují velké témata o umění, idejích a tak vůbec. A pak
se nechtěně hází šavle na kostelní zeď nebo zcela zákeřně se na psí hovno na
chodníku dává krabice od bot s nápisem psí hovno. Přiznejme si to, Praha
je z části přetvářka o velkoměstě. Já ji vidím jako soustavu menších
lokací, často bizarních místeček. Sami o sobě docela prdelákov, někdy doslova
bizár, dohromady středoevropský šperk. Pár takových míst vylovím
z pražského revíru, oříznu okraje a zakousnu se do nich s vervou
typického účastníky diskuzních skupin na Okounovi z roku 2005.
Žádné komentáře:
Okomentovat